ANO vyjednává o povolebním uspořádání kroměřížské radnice.

Komunální volby jsou s těmi parlamentními nesrovnatelné. Pokoušíme-li se parlamentní model přenést do měst, dostaneme se do úzkých.

Do parlamentu si vybíráme zejména svou stranu a jde nám o to, aby vznikaly dobré zákony a podmínky pro rozvoj republiky. Na úrovni města to tak není. Zákony jsou vytvořeny a zastupitelstva s nimi pracují. Jejich úkolem je starat se o dobrý, smysluplný rozvoj.  Daleko více se tady cení schopnosti a odbornost konkrétních osobností a jejich postoj k práci pro město. To ostatně souvisí i se samotným volebním systémem. Do parlamentu můžeme volit právě jednu jedinou stranu. Do městského zastupitelstva můžeme naprosto bezpečně volit konkrétní osobnosti, aniž bychom si všímali, za kterou stranu kandidují. I samotná práce městských zastupitelstev a rad je jiná. Je jasnější, přesnější, směrující ke konkrétním akcím.

V období volební kampaně jasně rezonoval Kroměříží názor, že všichni mají stejný program, dokonce jsme zaznamenali dojem, že si strany programy „vykrádají“. Ano, programy jsou si velmi podobné. To, že se uchazeči o řízení města v tom, co je potřeba pro město udělat, v zásadě shodují, je přece dobrá zpráva.

Horší už je to, že do kroměříského zastupitelstva vstupuje rekordních 10 subjektů a mandáty jsou velmi roztříštěné. Málo pozitivní je také dlouhodobá neochota k domluvě a prapodivné nepřátelství mezi jednotlivými subjekty, často i mezi těmi, které se dosud nepotkaly. Představa o tom, že spolupráce není možná, se prostě „rozhodne od stranických stolů“. A to už tak špatnou komunikaci ještě zhoršuje. Z politické práce ve městech se tak stává obyčejné politikaření.

Tyhle skutečnosti ovlivňují i povolební vyjednávání. Domlouvají se nejen strany se stranami, ale i lidé s lidmi. V povolebních diskusích jednají všichni se všemi. Vždycky. Řeší se programové průniky, ale také možná spolupráce konkrétních lidí.

Čteme teď často o tom, že vítěz voleb má jakési právo řídit město. Ale realita je jiná a to, že někdo vyhraje volby ještě neznamená, že je schopen město reálně řídit.  Nemusíme chodit pro příklady daleko. V roce 2014 byla absolutní vítězkou voleb v Kroměříži tehdejší starostka Daniela Hebnarová. Přesto ona i celá ODS, která byla ve volbách druhá, skončila v opozici. O čtyři roky dříve pak vyhrála volby ČSSD a po dohodě stran se starostkou stala právě Daniela Hebnarová z ODS. Uvádí se, že v právě končícím volebním období nevedla zastupitelstvo vítězná strana v celé pětině měst a obcí.

I po těchto volbách se v řadě měst vyjednávají koalice, které nezahrnují vítěze voleb. Stačí se podívat, jak se vyvíjí situace třeba v Kladně nebo ve Vyškově. Tam se dokonce jeví, že vítězná ČSSD možná nesestaví koalici po 16 letech svého vládnutí. V Kroměříži se neděje nic neobvyklého. Všichni jednají se všemi. ANO se nemůže chovat jinak. Ve volbách jsme skončili druzí se ziskem pěti mandátů, tak iniciujeme jednání.  To je náš úkol po volbách, nemůžeme přece sedět a čekat.  Teoreticky je tedy možný i vznik koalice bez vítěze voleb. Vítěz samozřejmě vyjednává taktéž a i jeho představa o složení koalice se může naplnit. Uvidíme.

ANO bude i nadále jednat se stranami, které mají podobné směřování a přístup k rozvoji města. Věříme, že jsme se poučili z minulého období, interně vyvodili důsledky a jsme schopni Kroměříž pomoci věcně řídit ve spolupráci s partnery, kteří stejně jako my chtějí pracovat a jsou schopni a ochotni se na tom věcně a otevřeně domlouvat.

A pokud ANO skončí v opozici, jsme připraveni být opozicí pozornou, věcnou a bedlivě plnící kontrolní funkcí. V obou případech jsme připraveni předávat veřejnosti maximální množství informací.

9. 10. 2018